Můj  příběh

TERAPEUTICKÁ ZAHRADA

Když jsem jako dospívající dívka pomáhala rodičům na zahradě okopávat cibuli a jednotit mrkev, říkala jsem si: "Tak tohle NIKDY v životě ROZHODNĚ dělat NEBUDU!"

Bavily mě knihy. Hlavně herbáře. Bylo to v časech, kdy do Sušice proudily davy lidí za léčitelem farářem Ferdou. Jeho receptury se tajně opisovaly a šířily. Nezapomenu na obklad na krk s dušenou cibulí a anýzem při angíně. Šíleně to .... nevonělo. Ale zabíralo to. 

Později jsem se seznámila s nejbližší opatrovatelkou vyhlášené plzeňské bylinářky, paní Kamenické a byla jsem také podrobně seznámena s jejími bylinnými recepturami a masážemi. Další cesta vedla k Shiatsu a s tím spojené tradiční čínské medicíně.  Byliny a masáže se staly na několik let mojí hlavní činností.

Pak jsem poznala  zahradníka, začala pracovat v rodinné zahradnické firmě a tu lásku k půdě jsem tam našla. A jakou! Takovou, že mě začalo bavit vymýšlet klientům zahrady a o několik let později jsem si založila svoji firmu a pěstovala certifikovanou bio zeleninu, byliny a jedlé květy. Dělali jsme bio bedýnky tak, jak jsem to viděla fungovat v zahraničí. Po odchodu z firmy jsem pracovala několik let jako poradkyně pro ekologické zemědělství se specializací na zeleninu a byliny. 

Práce v zemědělství je fyzicky i psychicky velmi náročná. Nedá se moc předvídat - počasí, sucho, škůdci... Stalo se, že jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela začít řešit své zdraví. Odmítla jsem lékařský zákrok a dala si 6 měsíců času na léčení. Odešla jsem do Novohradských hor a v samotě, na zelené louce s maringotkou začala tvořit přírodní zahradu. Teprve tady jsem pochopila a přijala obrovskou léčivou sílu přírody.  Tu konejšivou mateřskou náruč, která nás objímá z půdy, tu pomocnou ruku, kterou nám podávají všechny rostliny, kameny,voda, stromy. Tu radost a vytržení do přítomnosti, které můžeme zažít s ptáky, mravenci, včelami a motýly... a všechno se začalo pomalu měnit.

Tady, na louce ( postupně se sama změnila v permakulturní zahradu :-)), začalo mé uzdravování  skrze uzemění a práci s půdou,  květinami, stromy a bylinami. Skrze vnímání vůní, struktur, barev a života kolem člověk začne lépe vnímat vlastní tělo a dokáže-li nepřežívat jen v mysli, spustí se samoléčebné procesy. Navrací se do sjednocení se samotným Životem. Je to cesta od stresu zpátky k sobě, k jednoduchosti a obyčejnosti lidského bytí.  

Už mám kousek za sebou. Mohu vás na ní trochu podepřít...